Stý příspěvek. V třistapětašedesátce příspěvek šedesátý osmý. Blog před časem vznikl pro odkládání písmen, která se nevešla do twitřího limitu 140 znaků. A pro obrázky, které by si také zasloužily více časoprostoru než těch pár minut a pixelů, které jim Twitter svět přidělí.

Vybíral jsem kam se s blogem vrhnout, Google mne děsil svým propojením a sdílením. Inspirovala mne Bolinka, jejíž tweety z WordPressu se na Twitteru zobrazovaly včetně náhledů obrázků. A tak je blog tu. A přestože se z nějakého podivného důvodu náhledy obrázků na Twitteru nezobrazují, jsem rád, že je tu.

A jsem rád, že si blog našel i své čtenáře. Oběma bych chtěl touto cestou poděkovat za přízeň.